Dědictví ze zákona/ ze závěti



Dědictví

 

Dědické právo je v právním prostředí ČR upravováno Zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, v §1475 – 1490, který definuje pozůstalost jako veškeré jmění zůstavitele s výjimkou práv a povinností vázaných výhradně na jeho osobu, přičemž dluh je předmětem dědictví pouze za předpokladu, že byl dědicem uznán nebo byl uplatněn u orgánu veřejné moci.

 

Jelikož je však dnešní doba charakteristická předlužením domácností, chrání občanský zákoník dědice před zadlužením z titulu dědění tzv. výhradou soupisu, kdy za zůstavitele převezme dluh pouze do výše ceny nabitého dědictví. Další možností je pak odmítnutí dědictví, a tím i samotného dluhu, avšak musí tak být dle §1487 učiněno prostřednictvím výslovného prohlášení dědice o odmítnutí dědictví v rámci dědického řízení, a to nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy byl soudem vyrozuměn o svém právu na odmítnutí dědictví a jeho následcích. Pokud však odmítnout dědictví do dané lhůty nestihne, naskýtá se mu druhá možnost, jak zabránit osobnímu bankrotu, a to vzdáním se dědictví ve prospěch druhého dědice. Bohužel však s tímto krokem musí druhý dědic souhlasit.

 

Dědického práva se lze také zřeknout, nicméně dědic tak musí učinit ještě před zůstavitelovou smrtí, se kterým se písemnou formou domluví na zřeknutí dědictví. Tím však o dědické právo přicházejí i jeho potomci.

 



Důvody dědění jsou 3, přičemž mohou existovat zároveň:

 

  1. Dědická smlouva – dědic byl stanoven dědickou smlouvou a jako takový má přednost před dědici stanovenými závětí či zákonem.
  2. Závěť – dědic je stanoven závětí, čímž má přednost před zákonnými dědici.
  3. Zákon – pokud zůstavitel nezanechá dědickou smlouvu ani závěť určuje se právo na dědictví dle zákonné posloupnosti, která dědice dělí do 6 tříd, přičemž se postupuje od 1. třídy výše dle existence dědiců:

 

  1. třída: děti a manžel/ka – dědí se rovným dílem
  2. třída: manžel/ka, zůstavitelovi rodiče a osoby žijící s ním ve společné domácnosti alespoň 1 rok před jeho smrtí – dědí se rovným dílem, avšak manželovi/manželce připadá alespoň ½ pozůstalosti
  3. třída: zůstavitelovi sourozenci a osoby žijící s ním ve společné domácnosti alespoň 1 rok před smrtí – dědí se rovným dílem, avšak pokud nedědí zůstavitelovi sourozenci, přechází jejich podíl na jejich děti
  4. třída: dědí stejným dílem zůstavitelovi prarodiče
  5. třída: dědí prarodiče zůstavitelových rodičů, a to rovným dílem
  6. třída: dědí děti dětí sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele, každý stejným dílem. Nedědí-li některé z dětí prarodičů zůstavitele, dědí jeho děti

 



Zůstavitel tedy může na základě dědické smlouvy či závěti libovolně rozhodnout o svém majetku, nicméně nesmí omezit právo tzv. nepominutelných dědiců, tj. jeho potomků, na povinný podíl, který jim ze zákona náleží. Na druhou stranu může své potomky z dědického práva vyloučit prostřednictvím vydědění, což mu umožňuje §1481 občanského zákoníku, který říká: „Z dědického práva je vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.“