Alternativní způsoby porodu



Alternativní způsoby porodu v ČR a Evropě

 

Alternativní způsob porodu je nejčastěji spjat s pojmem domácí porod, nicméně jeho rozsah je rozmanitější. Pod pojmem alternativní porod se skrývá citlivý přístup k matce a jejím přáním, příjemné prostředí, které se co nejvíce podobá domácímu prostředí a je přiděleno každému manželskému páru zvlášť, ale i příjemný a ochotný personál.

 

Pokud se na alternativní způsob porodu podíváme v podmínkách ČR, pak se dá říci, že ačkoliv jsou domácí porody zakázány, jak legislativou, tak i nově rozhodnutím soudu ve Štrasburku, můžeme se setkat s poměrně širokou nabídkou alternativních způsobů porodů v nemocnicích, byť je pravda, že především v těch menších, ve kterých má personál větší časový prostor, aby se rodičce mohl plně věnovat.

 

Rodičkám se tak nabízí strávit předporodní dobu v útulném pokoji spolu s nastávajícím tatínkem, ve kterém si mohou pomoci od porodních bolestí např. volností pohybu (změny polohy před a v průběhu porodu), rehabilitačním míčem, overbalem, aromaterapií, masážními a polohovacími pomůckami nebo využitím relaxační vany či sprchového koutu, přičemž kromě „klasického“ porodu na gynekologickém křesle si mohou zvolit také porod na porodním vaku či stoličce nebo porod do vody. S alternativními způsoby porodu je spojen také tzv. bonding, tedy tělesný kontakt dítěte s rodiči ihned po porodu, vedení porodu porodní asistentkou a poporodní péče (např. laktační poradenství, poradenství ohledně péče o dítě).

 

Přestože se situace v porodnictví zlepšuje, stále je Česká republika ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi značně pozadu, jelikož ty rodičkám nabízejí také legální porod doma, případně porod v porodním domě či centru, o jejichž zavedení se v ČR pouze hovoří. Výjimkou je jediný porodní dům v ČR, který se nachází v Praze  – Porodní dům U Čápa. Na druhou stranu se jim české nemocnice snaží přiblížit výše uvedeným vybavením a vedením porodů, byť to v některých zdravotnických zařízeních není samozřejmostí.

 



Co se týče konkrétních zemí, pak v Německu a ve Velké Británii musí být u každého porodu k dispozici porodní asistentka, a to bez ohledu na to, zda porod probíhá doma či ve zdravotnickém zařízení. V Holandsku probíhají domácí porody pouze u fyziologicky probíhajících porodů, které podléhají tzv. Seznamu porodních indikací, kterým se řídí jak porodní asistentky, tak i lékaři, přičemž domácí porody tvoří 1/3 všech porodů, další 1/3 připadá na porodní domy a zbývající 1/3 na porodnice. Domácí porody jsou podporovány také v Dánsku.

 

Závěrem lze tedy říci, že ačkoliv porodnictví, respektive přístup státu k rodičkám, není v České republice v porovnání s evropskými zeměmi ideální, nabízí rodičkám alternativní způsoby porodu, byť v nemocničním prostředí, nicméně je zapotřebí zaměřit se na menší zdravotnická zařízení, která jsou k jejich zavedení přístupnější.